Otevřené občerstvení a ke vstupnému informační leták nejen o činnosti domácích, to byl pro fanoušky Hájského týmu asi jediný příjemnější zážitek při návštěvě Kladrubského hřiště. Podle očekávání jsme sice začali s aktivní hrou a dokonce se Kubáskovi S. podařilo vstřelit úvodní branku po hezké střele k tyči, ale ostatní pokusy končili buď v náručí brankáře, anebo na síti zabraňující poničit záhony zahrádkářů. Vyrovnávací branka přišla jako blesk z čistého nebe, nechápavé pohledy hráčů hledali viníky, kteří nechali osamoceného hráče gólově zakončit, ale to už bylo zbytečné. Ve druhém poločase jsme se chtěli znovu gólově prosadit, no vše probíhalo jako přes kopírák, jen s tím rozdílem, že na druhé straně brání síť vniknutí míče na frekventovanou silnici. Jenomže pro samou snahu ujmout se znovu vedení, jsme zapomněli hlídat zadní vrátka a Kladrubští se po brejku znovu prosadili. 2:1, to opravdu nikdo z nás nečekal. Domácím najednou narostli křídla a už bylo těžší se prosadit. Job nás ještě před koncem podržel poté, co chytil penaltu nařízenou po faulu ve vápně. A protože se nám už nepodařilo alespoň vyrovnat, zůstali tři body v Kladrubech. Co napsat závěrem, snad jen to, že je hezké když si někteří přijdou protáhnout své tělo jednou za týden na zápas, ale tréninkové manko je vidět i u těch nejzkušenějších a potom je to na hřišti znát.
